úterý 7. června 2016

Atlas Adventure - před deseti minutami dvanáct

Do třetice všeho dobrého. Na tomto závodě jsem začínal a rozhodně nehodlám ještě končit. Atlas adventure je další závod ze škatulky přírodního víceboje dvojic. Tento závod má domácí atmosférů, krásné prostředí Davidova mlýna a noční etapu jako bonus.
                Letos jsem vyměnil parťačku za parťáka, našlapal a naběhal více kilometrů a nabil nějakou tu zkušenost. Parťák Martin se tu už několikrát na bednu dostal, takže tentokrát já se budu snažit sekundovat jemu a budu doufat, že neodpadnu. 
Příjemná změna po několika letošních závodech, tak uvidíme, co z toho bude. 
Na mlýn přijíždíme v klidu kolem osmé, to se mi ještě taky nepodařilo. Při registraci se spravedlivě dělíme. Já mám tričko pánské Mko a Martin dámské Sko. Z večerní etapy si hlavu moc nelámeme. Zkušenosti z let minulých nám napovídají, že není třeba se nikam hnát a když si dá člověk trochu pozor, tak z večerní etapy můžeme mít plný počet bodů. Při rozpravě k noční etapě tomu tak všechno nasvědčuje, jen jako bonus se budou co deset minut házet tři osvětlené balónky ze stožáru na zem a kdo je chytí, dostane za každý tři bonusové body. Je odstartováno a my se nikam neženeme. Proč taky. Disciplíny zvládáme v pohodě a daří se nám. Dokonce Martin v osobních soubojích vyhrává padající balónky, až jich nashromáždíme šest. Pak to ale přijde. Kopání s balónkem provaříme pro jistotu hned ze startu. Při prolézání pavučiny si dáváme na čas, takže to pokazí až ten druhý z nás. A aby to nebylo málo, tak sice z vyhřátého bazénku lovíme správně všechna písmenka, ale díky časové tísni na kostlivce nepřijdeme. Že tato noční etapa bude až tak hravá jsme nečekali, body jsme dali lacino, ale nic není ještě ztraceno, hold budeme muset v sobotu více šlápnout do pedálů.
                Ráno nemůžu dospat. Martina omylem budím o hodinu dřív a moc se mu to nelíbí. Pak se uklidním a ještě na hodinku zalezu do spacáku. Ráno už jde všechno automaticky, dostáváme mapy, posloucháme výklad k trati atd. Jen asi úplně nedáváme pozor, protože si nejsme jisti koncem závodu. Respektive nechápeme nápovědy k šifře a co všechno je potřeba objet, abychom mohli na bonusový trail. Vlastně ani pořádně nechápeme, jak se startuje, že musíme něco obíhat a něco vylézt. Když se to vezme kolem a kolem, tak nerozumíme docela dost věcem. Toho se trochu bojím. Docela velká změna pro mě byla při vymýšlení strategie, jaké cyklokontroly projedeme. Martin prostě prohlásil, že všechny a tak se taky stalo. Ve všudypřítomném šumíčku se snažíme zorientovat jak vlastně vystartovat. Na poslední chvíli si navlékáme sedáky a prostě poběžíme za Tomem Petrečkem. Snad ten bude vědět. Je odstartováno a běží se kolem rybníčka, druhého, přes řeku a hurá na skály. Když už jsme tu, tak vylezeme tři ze čtyř možných cest. Letos jsme lezení moc nedali, ano stydím se, a tak tomu obtížnost odpovídala. Zase lepší si to odbít začerstva, než ztrhanej ke konci J Konečně nasedáme na kolo. První kontroly jdou nad očekávání špatně. Dohledávání je peklíčko. Stále se střídáme s jedním mixem, což nám taky leze na nervy, protože ač je to milá společnost, my už chceme být mnohem dál. Při jednom sjezdu Martin namotá hodně slušnej klacík, který má přes metr na délku a pár centimetrů na tloušťku, díky tomu zařve nejedna špice, ale i s osmou bravurně jede dál. Dokonce se nám podařilo nalézt jednu kontrolu, která se přestěhovala a málo kdo ji našel. Je taky pravda, že jsme ji tam dobu hledali a až díky známému mixu jsme ji našli. Sluníčko pěkně začíná píct a já začínám za Martinem lehce zaostávat, ale bojuju, co to jen jde. Už se těším na disciplíny. Jako první po projetí skoro všech cyklokontrol si dáváme na protažení orientační běh. Není nijak náročný, pěkně běhavý, to je fajn. Plavání i kánoe nám jde. Zato další zastávka u střelby je už horší. Diabolky létají vzduchem jak splašené a já si lámu hlavu nejdřív jak zlomit pušku a pak jak vystřelit. Musím říct, že dědova vzduchovka je v tomto ohledu mnohem nebezpečnější. 
Tam prostě nabiju a vypálím. Žádný zdržování s pojistkama. Co mi přišlo jako totální hukot byla další disciplína, zdánlivě jednoduchý početní úkol. Lezli jsme přitom na betonové veleschody, které rozhodně nebyly zadarmo. Když si k tomu připočtu tretry na nohách, tak to byl trochu vabank, kdo zahučí dolů. Začínáme být trochu nervózní, že závod je skoro u konce a my stále ještě nemáme šifru. To napravujeme u další disciplíny na zřícenině. Takhle po stromě jsem lezl poprvé a v mém sedáku to bylo obzvláště žůžolabůžo. Šifra nám vůbec nic neříká a žádné vnuknutí zhůry taky nepřišlo. Po cestě na mlýn bereme poslední cyklokontroly a doufáme, že nás pustí na bonusový trail. Až na místě zjišťujeme, že podmínka je mít hotové i všechny disciplíny. To je docela škoda, protože nám trail ve finále utekl tak o 10 minut. Zvolňujeme a jdeme na lanové aktivity. V klidu všechno prolézáme, akorát zazdíme nějaké přemostění, či co. Čas byl, jen jsme na to zapomněli jako většina týmů. S šifrou si lámeme hlavu a díky šumíčku při ranním výkladu jsme nevěděli, že jednotlivé nápovědy jsou k dispozici vždy jen patnáct minut. Co už. Těsně před uplynutím limitu tipuju, že odpověď na šifru je 5. Martin jak čeká ve frontě na odevzdání průvodky, tak z dlouhé chvíle nakonec napíše jako odpověď 6 :-D Později se dozvídáme, že správně byla pětka, ale to nikdo nemohl tušit. Teda aspoň z nás.
                Hned po konci následuje kofola a pivo. Spálení a vysušení jsme tak, že se nám práší od úst. Po sprše se vzpamatujem. Zbavím se pár přisátých černých pasažérů a jdeme se veselit na Bivojpárty. Buřty jsem měl naposledy asi vloni přesně na Atlasu J Podle předběžných výsledků, které se před půlnocí dozvídáme, jsme třetí. Pro Martina je to už asi kolorit, pro mě úspěch. Myslím, že dobrý začátek spolupráce J Příští ráno se výsledky potvrzují a my stoupáme na stupínek. Sice nejnižší z třech možných, ale příští rok jsme ochotní se porvat o příčky vyšší.

                Díky organizátorům za krásný závod.       Výsledky

středa 1. června 2016

EPO Survival 2016



 EPO Survival má titul MČR v přírodním víceboji dvojic. Orientujete se dle turistické mapy, kde jsou vyznačené kontrolní body a vložené disciplíny. Letos jsme se těšili na kros, horské kolo, orientační běh, kánoe, bolskros, lezení, in-line brusle, trek, slaňování a nějaké to překvapení.
Tři dny před závodem si říkám, že je na čase nasednout na bike a aspoň trochu se projet. Silnička nezahálela, ale na 19“ kola se jen prášilo. Po malém okruhu jsou nohy cajk, ale zadek bolí. No to se chci vidět v sobotu. S Romanem ještě nejsme sehraný tým, ale přesto si myslím, že nějaký dobrý výsledek uhrajem. První komplikace přichází hned v pátek při odjezdu, kdy nabíráme dvouhodinové zpoždění a díky tomu dorážíme do kempu Cholín až před devátou večer. Před takovým závodem jsem rád, když mám dost času na prostudování mapy a propozic k disciplínám. Můžu si všechno naplánovat a trochu mi to dává i jistotu, že to ve zdraví přežiju. To se tentokrát nedělo, tak jsem byl trochu nervózní. Aspoň, že tu potkávám kamarády. Nu což, pořádek je pro sraby, ať žije chaos! Po předzávodní rozpravě se ještě na chvíli nakláníme nad mapou, chystáme věci a spát jdeme k půlnoci. V jednu ráno se probouzím a slyším místní štamgasty, jak se k něčemu hecujou. Snad se nikdo nezraní. Pak vyvolávají „Policiééé!!!“ a já už neusnu.
Start závodu je tradičně ve tři ráno. Tentokrát jsem podchytil jídelníček, tak mě snad nepostihnou křeče jako vloni. Když si vezu kolo do depa, už je tam spousta závodníků a čelovky se jen míhají. Mám rád ten pocit těsně před startem. Ve tři hodiny ráno je odstartováno. Všichni se povinně rozbíháme více či méně rychle do kopce, kde nás čeká zahřívací kolečko. S Romanem se nám běží dobře a zpět v depu jsme zhruba desátí. Potřebovali jsme nabrat pozici, abychom ji vzápětí mohli začít ztrácet na kánoích. Nevím, kdy naposledy jsem dělal zadáka, ale Roman na háčku s tím bojoval obdobně. Přál bych vám vidět jeho „robinzonády“ při naloďování. Pod rouškou tmy sedáme na kola a frčíme na in-line brusle. Hodně jsem se bruslí bál, a to dokonce tak, že jsem se dva dny předem na nich začal učit raději i brzdit. Naštěstí díky kombinaci, že jeden bruslí a druhý ho doprovází na kole, nebylo brždění ani třeba. Rozednilo se. To nám dává šanci zvládnout obstojně trek, a proto se vracíme zpátky do kempu. Někteří borci vyrazili na trek ještě v noci, ale to bychom byli totálně v pytli. Takhle máme šanci. Moc nepřemýšlíme, které kontroly na treku nebrat, a proto bereme všechny. Když už jsme tak nebojácní, tak si i flašku s vodou necháváme pro jistotu u kol. Terén není moc běhací, spíše je to o kotnících. Nakonec nejsilnější zážitky z celého závodu mám při plavání přes Vltavu. Není nic lepšího, než si jít v sedm ráno v oblečení zaplavat a na břehu zdravit vykulené majitele houseboatů. Trek nám zabral pět hodin, což je podle Romanových odhadů tříhodinové zpoždění - podle mých jen hodina. Totálně vysušení nasedáme na kola a snažíme se dohnat pomyslnou ztrátu. Pijeme vše, co nám přijde pod ruku. Na disciplíně „vrhboy“ vrháme vším, co nám přijde pod ruku. Oštěp, granát, frisbee. Potkáváme další týmy a dostáváme se opět trochu do závodu. Jak nám to tak jde, tak si řekneme, že zkusíme projet i některé vzdálenější kontroly za více bodů. Rozjetí jsme slušně, sluníčko pálí, voda dochází a my si dáme nějaký ten kufr. Čas se krátí a mně začíná docházet, že to zase tak dobrej nápad nebyl. 
Postupně je jasné, že nestihneme objet všechny disciplíny. Jako první jsme tedy odpískali orientační běh. Po lezení si ještě věříme na bolskros, ale bohužel i tuto disciplínu musíme nakonec díky narůstající únavě a vzrůstající časové tísni odpískat. Na ten desetimetrový skok už jsem se vážně začínal i těšit. Nebo jsem se s ním spíš už alespoň smířil. Ze štol se podle mě dalo vymáčknout víc - ty mě moc nenadchly. Zato závěrečné slanění doprostřed Vltavy během začínajícího deště bylo příjemnou tečkou celého závodu.
Z průběžných výsledků úplně radost nemáme. Dvě prokaučované disciplíny nás hodně srazily, ale i o tom je závod. Hold každá zkušenost dobrá. Hlavní je, že máme zážitky. Závod nám ukázal, kde máme rezervy a na čem je třeba zapracovat. Nad výsledky vítězů nevěřícně kroutíme hlavou. Něco si ze závodu přeci jen odnášíme - dohromady asi devět klíšťat. 
Příště zas, znovu, lépe a hlavně pořád s nadšením!   Výsledky