Atlas adventure 2015

Tento závod začíná dřív, než jsme všichni čekali. Je půl hodiny před srazem v Brně a Krista ještě letí s předním kolem do cykloservisu. Nakonec to tolik nevadí, protože naložit dvanáct kol do vozíku zabírá taky dost času. Vyjíždíme s drobným zpožděním, které se na dálnici mění ve zpoždění obří. V autě vzniká panika, že nestíháme start noční etapy nebo minimálně aspoň výklad trati. Moc tomu nepomáhá ani plánovaná zastávka pro mé věci v Olomouci. Auto s vozíkem funí do kopců a svou spotřebou by se mohlo rovnat obrněncům, co jezdí po Libavé. Nakonec se skoro prázdnou nádrží dorážíme v devět večer na Davidův mlýn. To je dokonce o něco dřív, než vloni J

                Po loňských zkušenostech víme, že na noční etapě není kam spěchat. Raději si dát záležet na plném počtu bodů na disciplínách než něco uspěchat. Proto jen napálíme lodě, aby se neřeklo, a pak už zbylé disciplíny absolvujeme v poklidu. Těším se na početní úkoly a prolézání spletitější světelnou sítí, to se ale bohužel nekoná. Zato je aspoň zábava s kočkodanem v bazéně. V životě bych na to nepřišel, naštěstí já jsem ve vodě a Krista si láme hlavu. Do stanu nás nakonec ulehá devět, což se dost blíží maximální kapacitě stanu. To slibuje aspoň pořádný čurbes J

                Ráno nás probouzí budík v šest. Do otáček nás ale dostávají až Kubovy vtipy. Dost se u toho smějeme a vtipy gradují, až nás krotí  nějaký hrdý otec. Co už, aspoň vstáváme. Mapu dostáváme až chvilku před závodem, takže není moc prostoru k přemýšlení, jak to pojedem. Každopádně já mám jasno, že pojedu naplno. Žádná „válečka“ jako minulý víkend. Ve stanu těsně před závodem balíme věci a je zázrak, že vtom binci najdeme celou povinnou výbavu. Mezi tu by se dal řadit i opalovací krém, protože sluníčko už začíná slušně připalovat. Nakonec volíme variantu začátku bez kola. Po startu si proběhneme podle ortofotomapy Kružberk a kvůli čekačce na vysokých lanových aktivitách raději sedáme na kola a razíme do terénu. Kolem Kružberských skal se jen proženeme a frčíme si zastřílet ze vzduchovky. Ze začátku bojuji s pojistkama na zbrani, ale nakonec dva terčíky sestřelím. Krista v trávě plechové panáčky bohužel nenajde, ale myslím, že není jediná. Šifru nacházíme rychle. Necháváme si ji na pak, to ale ještě nevíme, že žádné pak nebude. Po cestě ke crossběhu sbíráme první cyklokontroly. Některé máme hned, u některých to trochu trvá. Samotný crossběh je na chvilku. Spíš začínáme cítit sluníčko a už se těšíme na plavání v Hartě. Nejdřív nás ale čeká OB. Bohužel proběhl na stanovišti nějaký šumíček a dochází k nedorozumění. Na konci „vymlíkované“ trasy je lodní přístav a my netušíme, že je pro jiné kategorie, takže se v mapě logicky hledáme jinde. Výsledkem je hodinová ztráta. S takovým mankem teprve vybíháme na správnou trasu OB. Samotný orietační běh nám už jde hladce. V hlavě se však probouzí myšlenka, že nám právě utekla bedna. Proto mě následné plavání v Hartě už tolik nebaví. Při výběhu na Velký Roudný mě začínají brát trochu křeče a já si uvědomuji, že jsem ještě dneska pořádně nic nesnědl a trochu trudomyslním. V menší krizi si pro jistotu dvakrát obkroužíme Malý Roudný, než najdeme kontrolu a mě se vrací chuť do závodu. Na kole mi to jde, a i když mě bolí nohy, tak cítím energii. Krista rozhodně nezůstává pozadu a tak se nám daří kilometry na kole docela rychle pořádat. A aby to nebylo tak jednoduché, hlásí se první defekt. První výměna duše na novém kole probíhá střelhbitě. Následné pumpování novou pumpičkou už je trochu maturita. Pozitivně nás překvapuje, kolik závodníků nám nabízí pomoc. Docela nás tlačí čas, takže plán na objetí většiny cyklokontrol padá a uháníme na skály. Tam skoro nikde nečekáme. Protože jsem se vloni asi málo vybál, zopakuji si slanění z přehrady. Na boulderu i nízkých lanových překážkách se nám daří. Kámen úrazu přichází až při lezení. Po loňsku nemám velké oči, tak lezeme jednodušší cesty. Spíš než obtížnost nás ale zastavuje čas. Půl hodiny do konce závodu a my chceme ještě stihnou vysoké lanové aktivity a crossbike. V lanáči se zasekáme a čas se neúprosně krátí. Já končím na lanových aktivitách přesně v šest a Krista chvilku po mně. Deadline ale není zeď a proto ještě vyrážíme na crossbike. Sice dorážíme do cíle deset minut po limitu, ale za těch 30 bodů to stojí.

                Od teď se mi nic nechce. Jsem docela vysušenej a občas mě chytá křeč. Pro jistotu do sebe kopnu pár točených kofol a jdu si vystát frontu na sprchu. Teprve až do sebe dostávám normální jídlo se začínám těšit na večer u ohně ve společnosti piva, špekáčků a Kristy samozřejmě. První společný závod a během toho shonu jsme se ani nestihli porafat. Né, že by potom ano J Večer jsou už vyvěšené výsledky, ale já se chci nechat překvapit až při vyhlašování.  Stejně se ale výsledek dozvídám hned po ránu od nedočkavé Míši J Páté místo pro Kolibřikovu zpověď v mixech není nejhorší. Víceméně po nevydařeném OB tuto pozici předpověděla i Kris, takže žádné překvápko. Aspoň je do příště co zlepšovat.

                A aby toho na neděli nebylo málo, vydáváme se všichni ještě na koupačku na Náklo u Olomouce. A co všechno uvidíte, když přeplavete z jedné kamínkové pláže na písečnou placenou pláž vedle, vám ani raději popisovat nebudu. Zážitek to je ale taky veliký :-D

EPO survival 2015

Ve dvě ráno mi zvoní budík a mně se nechce. Nechce se mi vstávat při představě, jak včera při výkladu trati strašně lilo, a jak bude dneska všechno blátivé. Podle okolních zvuků se už probouzí většina osazenstva kempu a co je hlavní, teď neprší. Podle předpovědi by už ani kapky z nebe padat neměly, a tak goráčovku nechávám ve stanu. Vojta ještě chvilku dělá, že spí, a než se vyhrabeme ze spacáků, je 2:10. Za padesát minut stihnu akorát hodit věci do batohu, hodit snídani do sebe a přidělat mapník na kolo. Zatímco maturuji s mapníkem, Vojta nuluje čip a jde se na věc – je odstartováno.

První výběh na kopec prokřečuji díky pozdní snídani, ale na kánoi se to už lepší. S Vojtou se dostáváme do tempa a závod se nám začíná líbit a možná i dařit. Taktika je jasná, mapu projedeme spodem a hlavně první polovinu závodu pojedeme pěkně na jistotu. Po chvilce na kole zjišťuji, že náš, předešlého dne vyrobený mapník, není dokonalý a jeho nedokonalé součásti začínají odpadat. Projíždíme pár kontrol, pózujeme fotografovi a o půl šesté ráno už vybíháme na trek. Deset let starou orienťáckou mapu jsme nečekali. Doufali jsme v jasně značený dlouhý okruh, co už. Ze začátku trochu bloudíme, pak nám to jde a pak zase trochu bloudíme. Když jsme vybíhali, tak nám bylo řečeno, že za hoďku a půl nemáme co dělat. My, po více jak dvou hodinách jsme měli půlku kontrol. Kde se stala chyba?  Že mapoval Vojta říkat nebudu :-D Já si zase vybral svoje dlouhé zkratky při mapování na kole ;-) Při krátké poradě jsme se dohodli s Vojtou, že spodní část mapy už nebudeme potřebovat, a tak jsem vylepšil náš mapník (uřízl jsem spodní třetinu mapy, bohužel i s legendou). Pak už se mi jelo mnohem líp, na mapu jsem dobře viděl, akorát ta legenda by se hodila.

Frčíme na bolskros a je docela chladno. Mraky se stahují a začíná pršet. To není zrovna ideální počasí na koupačku. Navíc je nám docela kosa i tak. Trochu si hrajeme s myšlenkou, že bolskros přeskočíme. Když už ale jedeme kolem a prší, tak jdeme do toho. Přeci nejsme másla. První úskalí začíná už při vlezu do vody, to je strašná kosa a do dalšího postupu nás hecují místní rybáři. Dál už je to relativně snadné. Jen jednou si tam málem urazím hlavu. Při bloudění na další kontroly nacházíme štáb České televize, jak natáčí nějaký seriál ze Sudet. Taky pak zjišťujeme díky dřevařům, že jsme trochu úplně někde jinde na mapě, než si myslíme. Chvilku takhle blbneme a hledáme kontroly a pěkný výhledy. Kolem dvanácté jsme už na biatlonu. Poprvé střílím z malorážky a 3/5 se mi nezdá nejhorší. Vojta si vybral slabší chvilku, a tak má naloženo trochu víc trestných koleček. Taktika, že inline a skály absolvujeme za sucha, se bortí při dalším deštíku. To mě jako začátečníka na bruslích moc netěší. Nějak to dokloužu pod skály, ale potěšení z toho moc nemám. Ani následně vylezená cesta, do které jsem nalézal za mírného deště, a docela dlouho jsem v ní kempil, mě moc nenadchla. Hlavně mi přišlo, že máme strašně moc času a málo věcí před sebou.

 Nějak jsme si to špatně propočítali a vynechali moc cyklokontrol. Na druhou stranu máme aspoň víc času koukat kolem sebe při sbírání kontrol po městě. Obhlídneme Medvědárium a už frčíme na slanění. Kdo chtěl slanit do proudu a aby měl vody po pás, musel slaňovat na prvních dvou lanech, jako Vojta. Pro „nudaře“, jako pro mě, byla všechna ostatní. V cíli jsme byli o hodinu a půl před vypršením časového limitu. Je to sice brzo, ale zase jsme mohli sledovat příjezdy většiny týmů J

Po delší době závod, kde jsem nebyl v cíli totálně vyřízenej. Závod jsme si parádně užili a moc nás bavil. Večírek už byl jen bonus navíc, stejně jako ledová sprcha v kempu a nedělní horečka doma J