úterý 4. listopadu 2014

Na plný boty 2014 - 12.kolo

Vloni jsem to běžel s kamarádkou poprvé a docela mě tento závod nadchl. Letos jsem to chtěl opět běžet v mixu a říkal jsem si, že v tomto složení by bedna mohla být. O to víc jsem váhal, jestli jet, když mi parťačka řekla, že kotník ji vyřadil. Zvažoval jsem všechna pro a proti a nedokázal se rozhodnout. Kamarádi mě zvali na jeden hectriatlon do Velké Bystřice, a to bylo lákadlo. Nakonec se našlo auto, co jelo na závod, a tak jsem se přidal. Ještě že tak.
                Říkám si, že to budu brát aspoň jako trénink a nabrané zkušenosti se vždycky hodí. Ještě jsem asi neběžel takhle dlouhý závod solo s mapou. V autě jsme se rychle spřátelili a na základně pak  plánujeme trasu spolu. Vrcholy jsou: ZVONOVÝ (744m.n.m.), ŠTÍPA (707m.n.m.) a PTÁČNICE (830m.n.m.). Logicky to jde oběhnout dokola. Vybírám si trasu směrem na přehradu. Těsně před desátou se srocujeme venku a než se rozkoukám, tak je odstartováno. Beru to vpravo kolem základny a než se opět zorientuju, tak kolem mě probíhá celkem svižně nějaký maník. Tempo má hodně rychlý, nasadil jak na desítku v parku, a já se rozhodl, že se ho pokusím udržet. Cítím se zmatený jak lesní včela, ale nějak to jde. Po chvilce slyším za sebou funění, a to se ke mně přidal Jirka z auta. Další 3 hodiny jsem ho neslyšel pořádně promluvit. Jen nám funěl za patama J. Je vidět, že borec před námi má slušně natrénováno, a že se diví, že se ho někdo drží. Tož přizpůsobuji svoje tempo jeho a nějak se to dá. Takticky se ho ptám, jestli to kolem zná. Když odpovídá, že bydlí přes kopec, mám jasno. Musím se ho držet aspoň na první vrchol. Po cestě se seznamujeme a zjišťuju, že běžím s Pavlem. Na Štípě jsme za hodinku. Tempo hodně svižné. Na Ptáčnici volíme cestu po turistických značkách. Díky Pavlově znalosti okolí, podpořené mou mapou, ani moc nebloudíme. S Pavlem se střídáme v tahání tempa a docela nám to odsýpá. Podle mě je nakonec Pavel rád, že má s kým běžet a nemusí se starat o tempo sám. Ještě před vrcholem potkáváme první borce v protisměru. Jsem docela zvědav, jak to dopadne. Ambice na bednu nemám, jsou tu mnohem lepší běžci než já. Tak mě to ani netíží. Při seběhu zpět do Valašské Bystřice jsme trochu bloudili, ale aspoň jsme se podívali na místa, kam se už asi nikdy nepodíváme. Jirka se nás stále drží, a když mu odběhneme o padesát metrů, tak při hledání trasy nás opět dožene. Běhá jak na gumě. Poslední pořádné stoupání po asfaltu na Zvonový je Mordor, už to neběží jako za mlada. Cítím, že mi ta chůze do kopce docela jde. Začínám pomalu přemýšlet, kdy se začne závodit i mezi námi. Pavel vzpomíná, kdy tu jel naposledy a dráty vysokého napětí mu dají trochu zabrat. Nakonec vrchol nacházíme a ztrácíme Jirku, který se nás už neudržel. Říkám si, že zkusím v prvním stoupání nastoupit a utéct, to je můj plán. Přijde mírné stoupání a oba přejdeme plynule do chůze, tak takto to nepůjde. Nevím proč, ale v hlavě mi zazněla hláška z Rockyho: Šampión si nechává trumf do dvanáctého kola. Marně přemýšlím, jaký trumf mám já. Sakra, žádný! Z kopce nasazuji tempo a snažím se nepolevit. Teď už jde do tuhýho. Já i Pavel víme, že teď se láme chleba. Přichází prudké klesání a já natahuji krok, co to jde. Nohy pálý a já se snažím zatnou zuby. Pavel zaostává a já vím, že teď už to nesmím pustit. Červená se mi ztrácí a já běžím po asfaltu dolů, jak se jen dá. Pořádně nevím, kde vybíhám, tak zpomaluji a běžím za světlem. Vidím základnu a za sebou Pavla. Doklusávám a říkám si, kolik lidí tam už bude. Sedí tam jeden běžec a nikde nikdo. Bojím se zeptat, kde jsou všichni. Pak mi to teprve dochází. Jsem druhý. Tomu se nedá věřit.
                                                            VÝSLEDKY
                Na základně vládne pohodová atmosféra, člověk se dělí o zážitky s ostatními přibíhajícími a je to paráda. Velké díky organizátorům za tento závod. Také děkuji Pavlovi za společnost během závodu a na příští rok se moc těším.